Velké sezóny. Divadlo Andrzeje Kreutze Majewského

Výstava „Velké sezóny. Divadlo Andrzeje Kreutze Majewského“ připomíná vynikající úspěchy polského a evropského divadla druhé poloviny 20. století, které vytvořil geniální malíř a vizionář, stejně jako charismatický pedagog na Akademii výtvarných umění v Krakově a ve Varšavě, vždy sdílející svou vášeň pro umění s mladšími generacemi scénografů. Majewského scénické realizace způsobily, že v 70. letech získala polská opera celosvětové uznání. Umělec udržoval stálý dialog s hvězdami operních scén, které ho zvaly ke spolupráci. Jako hlavní scénograf Teatru Wielkiego – Opery Narodowej budoval blízké vztahy domácí scény s kosmopolitním prostředím skladatelů, režisérů a operních pěvců. Majewski jako malíř a scénograf zavedl do polské opery autorskou formu, která spojovala inspiraci tehdejší avantgardou s obrazy neoromantiků, symbolistů a monumentalismem barokní éry.

Andrzeje Kreutze Majewského charakterizuje potřeba zaznamenávat události, myšlenky, popisy vizí a snů, které nacházíme v jeho denících, a především jakási instinktivní nebo z rodinného prostředí vynesená citlivost k hudbě a potřeba malovat obrazy tvořící „křehké pomníky dětství“. V nich definoval osobní slovník symbolů a metafor, poznamenaný smrtí, ztrátou, strachem a pocitem osamělosti.

Narrativ výstavy „Velké sezóny. Divadlo Andrzeje Kreutze Majewského“ vzdává hold umělci, jehož umění stále podněcuje představivost dalších generací diváků, kteří kráčejí cestou objevenou v jeho dílech. Zahájením expozice projekty opony pro balet „Svěcení jara“ Igora Stravinského (polská premiéra v roce 1962) zdůrazňujeme dobu, kdy Majewski začal pracovat v Teatru Wielkim – Opeře Narodowej ve Varšavě, a jeho spolupráce s Henrykem Tomaszewskim je začátkem tvůrčí vášně pro hudební divadlo. Zvolený titul je významný také v kontextu pařížské premiéry realizované baletním souborem Sergeje Ďagileva v Théâtre des Champs-Élysées v Paříži v roce 1913 jako představení kombinující tradici s malířskou avantgardou. Jak Ďagilev, tak Majewski často tvořili mimo hranice svých rodných zemí. Oba získali uznání, nicméně Majewského díla byla označena jako „divadlo krutého zázraku“. Senzační kostýmy a scénografické návrhy dokumentující inscenaci „Elektry“ Richarda Strausse, kterou tvůrce realizoval v mnoha evropských městech (Kolín nad Rýnem, 1969, Varšava 1971, Hamburk 1973 a Paříž 1974), a které jsou v současné době prezentovány v srdci katovické výstavy, nacházejí doplnění v pařížské Bibliothèque-Musée de l'Opéra Palais Garnier.

Na expozici je představeno 27 titulů představení zobrazených prostřednictvím 160 děl, vybraných ze sbírky čítající téměř 450 výtvarných děl, jako jsou scénografické návrhy, divadelní kostýmy, obrazy, skici darované Andrzejem Kreutzem Majewským Centru Scenografii Polskiej jako zakládající základ sbírek připomínajících úspěchy totálního umělce, vizionáře a demiurga.

Zveme diváky do labyrintu děl Andrzeje Kreutze Majewského, který se otevírá, aby odhalil expozici prací studentů Katedry scénografie Akademie výtvarných umění v Krakově, kteří navázali dialog s minulostí a jejichž plastické vize nám umožňují s nadějí hledět do budoucnosti umění 21. století.