Greta Schödl

*Greta Schödl (1929) je jednou z pozoruhodných osobností „vizuální poezie“. Svým výrazným rukopisem pokrývá umělkyně nejrůznější materiály slovy a znaky. V pečlivém opakování transformuje slova do ornamentálních vzorů mezi písmem a abstrakcí. Rozvíjí se tak rytmické, meditativní obrazové struktury s nadčasovou platností.

Greta Schödl rozvíjí od 60. let 20. století svůj vlastní vizuální jazyk, v němž hraje písmo ústřední roli. Od její velmi uznávané účasti na Benátském bienále v roce 2024 se dílo umělkyně dostává do zvýšeného veřejného zájmu.

Schödl používá staré knižní stránky, ruční papír, plátno, dřevo, kámen a také použité předměty denní potřeby, jako jsou utěrky, ložní prádlo nebo žehlicí prkno, jako nosiče své jazykové kondenzace. Často jí slouží vlastní název příslušného materiálu jako výchozí bod: například pokryje mramorový blok italským slovem „marmo“ (mramor). Slovo umístí na povrch v přísné linearitě zleva doprava. V téměř meditativním opakování píše písmena a znaky tak dlouho, dokud neztratí svou sémantickou čitelnost a nepřemění se v rytmické obrazové struktury. Písmo se u Schödl objevuje jako materiál, jako stopa a jako rytmus – jako něco, co se méně čte, než spíše pozoruje.

Jemné zlaté akcenty, které Schödl ráda umisťuje do otevřených míst samohlásek, rytmizují texturu písma a vizuálně ji obohacují. Svůj vlastní tělo také vnímá jako zdroj znaků: otisky palců, linie ruky, otisk hrudníku nebo rtů – to vše se u umělkyně stává písmeny.

Svým dílem Schödl překračuje hranice mezi poezií, malbou a konceptuálním uměním. V roce 2026 oslaví umělkyně v Landesgalerie Niederösterreich svou první muzejní výstavu v Rakousku. Přehlídka sleduje umělecký vývoj Schödl od 50. let 20. století do současnosti na základě přibližně 150 děl.

Schödl vyrostla v Hollabrunnu, koncem 50. let se přestěhovala do Bologne a Itálie se stala jejím domovem dodnes. Po studiu textilu na Akademii užitých umění ve Vídni vznikají u Schödl nejprve abstraktní listy, na nichž tvoří ústřední prvek jemně vedené linie. Poté v Bologni vyvíjí samostatné spojení písma a obrazu a etabluje se jako významná představitelka vizuální poezie. Je zastoupena mimo jiné na Benátském bienále (1978, 2024) a bienále v Sao Paulu v Brazílii (1981).

Výstava shromažďuje všechny hlavní skupiny jejího díla. Patří sem grafické série „Schwingungsfelder“ z 80. let nebo „Vibrationi“ ze 70. let, ve kterých zviditelňuje neviditelné energetické cykly. Představeny jsou kresby, malby, rozmanitá díla na papíře, různé sochařské objekty, mramorové kameny a fotografie performance. Ve své performance „Tubo“ se Schödl prochází Bologní s nadrozměrnou kartonovou rolí. Tato akce může být chápána jako silný akt sebeuvědomění. Rozsáhlá, velmi osobní grafická série „Traumbilder“ je v Landesgalerie poprvé veřejně vystavena.

Kurátoři: Gerda Ridler a Berthold Ecker