Pozor, vysoké napětí

Elektřina i přes moderní bezpečnostní opatření stále skrývá rizika. První známý smrtelný úraz elektřinou na rakouském území se stal v roce 1882. Šlo o inženýra, který zemřel, protože tehdy nikdo nevěřil v možnost resuscitace.

V roce 1906 představil mladý internista Stefan Jellinek (1871–1969) v rámci hygienické výstavy ve vídeňském Prateru poprvé malý výběr preparátů a přístrojů, které ukazují účinky blesku a elektrického proudu na člověka a zvíře.

Z této sbírky později vzniklo Elektropatologické muzeum, které bylo 29. října 1936 slavnostně otevřeno v Allgemeinen Krankenhaus.

Zavedení elektrického proudu do měst je považováno za zlom v dějinách. Dnes však víme, že každý technický pokrok a každý vývoj přináší i nežádoucí účinky. Elektrický proud zůstává nadále nepodceňovatelným zdrojem nebezpečí. Počet elektrických přístrojů pro soukromé použití roste. Často s tím jde ruku v ruce klesající kvalita a chybějící znalost rizik. Hořící lithium-iontové akumulátory a osoby zraněné na vagonech vlaků se opakovaně dostávají do titulků. Zároveň existují dodnes oblasti světa, kde lidé nemají vůbec žádný nebo jen omezený přístup k elektřině.

Lékaři a technici spolupracují od prvních úrazů elektřinou a bleskem na bezpečnostních zařízeních a osvětě veřejnosti. Vídeň v tomto ohledu nabízí celosvětově hned dva významné badatele. Kromě Stefana Jellineka je to Gottfried Biegelmeier (1924–2007), který svým základním výzkumem významně přispěl k vývoji proudového chrániče (FI-spínače).

Účelem elektropatologické sbírky je osvěta o nebezpečích elektřiny a představení vhodných ochranných zařízení. Jak při pracovních, tak při volnočasových úrazech nelze zdroj nebezpečí v podobě elektrického proudu zanedbávat. Vzhledem k různým ohroženým skupinám osob je jejich oslovení pro preventivní práci obtížné.

Ať už rok 1906, nebo 2026, nakládání s elektrickým proudem stále skrývá často podceňovaná nebezpečí.