Dobré sbírání – zlé sbírání

Dne 29. dubna 1876 podepsal císař František Josef I. zakládací listinu Naturhistorisches Museum Wien v právním smyslu a 30. dubna 1876 jmenoval geologa Ferdinanda von Hochstettera jeho prvním intendantem. Budova muzea na vídeňské Ringstraße byla v té době ještě uprostřed stavby – slavnostně bylo otevřeno v srpnu 1889.

Dnes dům s více než 30 miliony objektů chová jednu z nejvýznamnějších přírodovědných sbírek na světě. Jak ale tato jedinečná sbírka vznikla? A jaké příběhy se skrývají za 150 lety sbírání, bádání a objevování?

Výstava zve k tomu, abychom se seznámili s dějinami muzea, a zároveň kriticky nahlíží na temné stránky sbírání.

Objevovat a rozumět

Naturhistorisches Museum Wien je jedinečným archivem vzniku a vývoje Země i života. Dokumentuje dějiny a stavbu naší planety, ukazuje rozmanitost života na Zemi a nabízí pohled na vývoj člověka. Jen málo přírodovědných muzeí zkoumá na základě biologických, geologických, paleontologických, mineralogických, antropologických, pravěkých a kulturněhistorických objektů celé spektrum přírody v minulosti i současnosti.

Příběh za objekty

Některé objekty jsou dvojtvárné: jsou vědecky jedinečné a zároveň zatíženy problematickým kontextem svého získání. Byly slavné expedice 19. století čestným pokusem rozmnožit vědění a získat exotické předměty pro císařské sbírky – nebo byla skutečnou motivací koloniální program? Jak se nakládalo s objekty, které se do muzea dostaly protiprávně během nacistické éry, a jak hodnotit kusy, jež se do sbírek dostaly eticky sporným způsobem?

Podle úhlu pohledu funguje objekt buď jako střízlivý nositel vědeckých informací, nebo jako projev sporných sběratelských metod. Podle perspektivy je sbírkový předmět materiálně cenný a zároveň má malý vědecký význam. Naopak nenápadný, drobounký hmyz může být světovým unikátem, jehož ztrátu nelze vyčíslit penězi.