Expozice evropského umění se nachází ve druhém patře ve východním křídle budovy. Převažují zde obrazy z německy mluvících zemí, Itálie, Nizozemska, Francie, Británie a Španělska. Expozice je uspořádána podle námětu a chronologie a obrazy doplňují vybrané ukázky plastik a nábytku podél chodeb spolu s dalšími díly uměleckého řemesla.
Hned při vstupu do galerie, v sále I, visí obraz Eva z doby kolem roku 1531 od Lucase Cranacha staršího (cca 1472–1553), jednoho z nejvýznamnějších malířů německé renesance. Eva, nebo spíše její horní polovina, je zobrazena stojící nahá pod stromem poznání dobra a zla v ráji, kde šedý stočený had umístěný nahoře vpravo symbolizuje Satana svůdce. Divák snadno dojde k závěru, že obraz nebyl správně zkomponován, protože Evina ruka namalovaná vlevo je překvapivě useknutá. Ve skutečnosti obraz tvoří jen část mnohem větší kompozice. Původní dílo zachycovalo celé postavy Evy i Adama, avšak na počátku 17. století byly oba fragmenty s jejich torzy vyříznuty a zcela přemalovány, aby se staly dvojicí měšťanských portrétů. Teprve když se obrazy dostaly do sbírky muzea a prošly důkladnou restaurátorskou prací, bylo objeveno, že pod pozdějšími vrstvami se skrývá původní malba. Po odstranění svrchních vrstev (v letech 1933–1935) restaurátoři konečně spatřili Evu a na druhém obraze Adama. Tento příklad jen potvrzuje, že osudy uměleckých děl bývají plné překvapení.
Skutečným mistrovským dílem italské malby ve sbírce je obraz Madona s Ježíškem a sv. Janem (1530) od Angela di Cosima di Mariano Toriho, zvaného Bronzino (1503–1572). Umělec byl předním představitelem florentského manýrismu, který obvykle působil na dvoře Medicejských a maloval především portréty a také náboženské a mytologické náměty. Střed tohoto poměrně velkého plátna zaujímá Maria, která čte a pravou rukou podpírá malého Ježíše. Ve spodní pravé části obrazu malíř umístil sv. Jana, který je později označován jako Křtitel. Svatý drží bílý šátek s nápisem „Ecce Agnus Dei“ (lat. „Hle Beránek Boží“). Obraz Marie a Dítěte doprovázeného sv. Janem byl v italské renesanci velmi rozšířený, například v malbách Raffaella Santiho. Bronzinova kompozice je uspořádána do viditelného tvaru pyramidy, který vytvářejí tři postavy. V 19. století byl obraz zcela přemalován a jeho dnešní podoba je výsledkem restaurování z roku 1973.
V sále II se nachází další mistrovské dílo ze sbírky Národního muzea ve Vratislavi, Zimní krajina s bruslaři a pastí na ptáky od Pietera Brueghela mladšího (1564/65–1637/38). Obraz, datovaný přibližně do roku 1600, zachycuje pohled na vlámskou vesnici, kterou někdy ztotožňují s brabantskou vesnicí Pede-St Anne u Diepecku (dnes Belgie). Věž kostela a střechy domů v pozadí jsou husté pokryté sněhem. V popředí se vesničané oddávají bezstarostným hrám a bruslí na zamrzlé řece, zatímco vpravo je nastavena past na ptáky, podle níž dílo nese název. Brueghelův obraz měl divákovi sloužit jako vážné varování. Jasně sděluje o nebezpečí, které hrozí nejen ptákům (ti v pasti hynou rozdrceni), ale i lidem (led se pod nimi může prolomit), a výstižně to vystihuje latinská fráze o lidském životě, který je náchylný ke klouzání, Lubricitas vitae humanae. Dílna Pietera Breughela mladšího namalovala až 127 verzí téhož pohledu, takzvaných dílenských replik, které se liší jen v drobném detailu, což jen dokazuje velkou oblibu tohoto výjevu v 16. a 17. století.
Malý obraz od slavného umělce z…

Evropské umění 15.–20. století (2. patro)
Stálá





