Polské umění 17.–19. století (2. patro)

Výstava polského umění ve druhém patře Národního muzea se skládá převážně z obrazů a soch, a také z několika ukázek užitého umění od 17. do počátku 20. století, mezi nimiž jsou díla polských i zahraničních umělců, kteří působili na území, které bylo před druhou světovou válkou polským územím.

Jádro sbírky tvoří obrazy z dřívější Národní galerie města Lwów (287 obrazů a kreseb) a z několika muzeí v Kyjevě (180 předmětů), které se do Wrocławi dostaly v důsledku restituce po roce 1945. Výstava rovněž zahrnuje ukázky polského sochařství z 19. a počátku 20. století, stejně jako příklady užitého umění. Malá sbírka sarmatských portrétů je vystavena na chodbě galerie.

Přímo naproti vstupu do sálu I visí obraz opravdu impozantních rozměrů (169 × 271,5 cm), Oficiální příjezd Jerzyho Ossolińského do Říma v roce 1633 od rodáka z Benátek Bernarda Bellotta, zvaného Canaletto (1721–1780). Obraz byl objednán v roce 1779 Józefem Ossolińským a je jedním z posledních děl umělce, který působil ve Varšavě na dvoře Stanisława Augusta Poniatowského.

Obraz zachycuje historickou událost, která se odehrála 27. listopadu 1633 na náměstí Piazza del Popolo v Římě, a ukazuje průvod velkolepého doprovodu Jerzyho Ossolińského, vyslance polského krále Władysława IV. Vasy k papeži Urbanu VIII. Nádhera a bohatství tradičních sarmatských rouch, která nosili šlechtici, ohromily Římany, kteří se v hojném počtu tísnili v ulicích i na střechách podél cesty, aby se podívali na tuto barevnou scénu. Canaletto vynikal zobrazováním architektury a dokonale ovládal lineární perspektivu. Jeho pohled na proslulé náměstí v Římě vycházel z grafiky G. B. Piranesiho, která však zobrazovala místo tak, jak vypadalo v polovině 18. století, a nikoli v roce 1633. Umělec to vysvětlil ve svých poznámkách na dvou kamenných deskách umístěných symetricky na obou okrajích obrazu. Vedle nich namaloval medailony s portréty Władysława IV. Vasy a Stanisława Augusta Poniatowského (vlevo) a Józefa Ossolińského a sebe samého (vpravo).

Expozice v dalším sále představuje malbu první poloviny 19. století, včetně dvou obrazů Piotra Michałowského (1800–1855), považovaného za jednoho z nejvýznamnějších představitelů polského romantismu. Tento všestranný a zdatný umělec se specializoval na portréty lidí a zobrazení koní. Jeho obraz Napoleon na koni vydávající rozkazy z let 1835–1837 velmi výrazně zachycuje bílého koně francouzského císaře. Zdánlivě chaoticky a nedbale nanesené tahy barvy vytvářejí silně dynamickou siluetu koně. Obraz, malovaný chladnými matnými odstíny hnědé a šedé, ukazuje v popředí Napoleona, jak vydává rozkazy svým vojákům, a za ním bitevní scénu (v pozadí jsou patrné jezdecké a pěší jednotky). Je zde zřejmá inspirace francouzskou romantickou malbou, s níž se Michałowski setkal během studií v Paříži.

Významné místo na výstavě zaujímají malé intimní akvarely oblíbené v 19. století, které namalovali Juliusz Kossak, Jan Matejko, Artur Grottger a Piotr Michałowski. První jmenovaný je uznáván jako nejlepší polský akvarelista té doby, který dokázal s dokonalou dovedností zachytit všechny detaily a barevné odstíny v této velmi náročné technice. Kossak také vynikal v zobrazování koní, což ukazuje obraz Koňský trh na Praze [Varšava] (1866) v nejrůznějších pózách, věkových kategoriích a stavech. Obraz realisticky odráží atmosféru venkovního trhu 19. století, kde polští, židovští a ruští obchodníci vyřizují své záležitosti. Ve vzduchu plném prachu jsou částečně vidět obrysy budov ve Varšavě na levém břehu řeky Visly, mezi nimi kostely sv. Anny, jezuitů, katedrála…