Slezské umění 14.–16. století (1. patro)

Výstava slezského umění 14.–16. století návštěvníkům nabízí velmi bohatý a komplexní výběr gotických deskových obrazů a dřevěné plastiky, zatímco podél chodeb lze shlédnout příklady gotických uměleckých řemesel, například velmi zajímavé sbírky zámků a klíčů, mincí a pečetí.

Nejstarší obraz galerie, Trůn milosti ze Świerzawy, byl namalován kolem roku 1350. Je přisuzován malíři z dílny Nanebevzetí Panny Marie v Košatkách v Čechách. Tento poměrně malý obraz zobrazuje Nejsvětější Trojici způsobem typickým pro středověk: Bůh Otec je zobrazen jako trůnící vládce, který drží kříž s tělem Božího Syna obětovaného k vykoupení hříchů světa. Holubice sedící na destičce připevněné nad Kristovou hlavou představuje Ducha svatého. Obraz jasně ukazuje vliv byzantského a toskánského malířství. Byl objeven v roce 1898 na půdě fary ve Świerzawě u Złotoryje, jeho skutečný původ však zůstává nejasný.

Náboženskou gotickou plastiku z druhé poloviny 14. století zastupuje v galerii šest soch apoštolů a sv. Marie Magdalény. Sochy vznikly v wrocławské dílně Mistra apoštolských postav přibližně v letech 1360–1370 a pozoruhodné jsou svými nepřirozeně protáhlými proporcemi a výraznými tvářemi. Původně stály na pilířích v hlavní apsidě kostela sv. Marie Magdalény ve Wrocławi, určené k pohledu zdola, a proto jsou jejich monumentální a nepřirozené proporce.

Jedno z nejpůvabnějších děl této galerie je malý intimní obraz Madony s Dítětem v její komnatě, namalovaný kolem roku 1450 v ateliéru spojeném s dílem Mistra wrocławského oltáře sv. Barbory. Postava Marie s malým Ježíšem stojí ve středu kompozice, po stranách ji lemují dva stojící andělé, kteří drží její dlouhý plášť. Marie je zobrazena jako královna v působivé krajkovité korunce propletené s jejím svatozáří. Marii dlouhé vlasy volně splývají jako symbol její panenskosti. Okolní předměty, typické pro měšťanské interiéry, jsou nabité skrytými významy: knihy a psací potřeby jsou symbolem Mariiny moudrosti, skleněné a cínové nádoby na policích naznačují, že je naplněna Boží milostí. Vedle nich skleněná karafa s pevně uzavřeným hrdlem naznačuje její panenství. Obraz předvádí charakteristické rysy měšťanského realismu spojeného s malbou z Nizozemska a Hornoporýní. Pokouší se zobrazit prostornost komnaty intuitivním a stále poněkud neohrabaným použitím principů konvergentní perspektivy.

Tryptich sv. Hedviky, vytvořený v letech 1470–1480 pro kostel sv. Alžběty ve Wrocławi, je výborným příkladem gotického retáblu skříňového typu. Patronka Slezska stojí ve středu prostředního panelu jako nejdůležitější postava, doprovázena sv. Sebaldem (vlevo) a neidentifikovaným mnichem, pravděpodobně sv. Vincencem (vpravo). Sv. Hedvika drží v ruce model kostela, představující baziliku v Trzebnici, kterou založila. Boční křídla oltáře zdobí malované obrazy sv. Jana Křtitele, patrona Wrocławi (vlevo), a sv. Jiří, patron rytířů (vpravo). Tryptich je přisuzován Mistru oltáře Zvěstování.

Mezi dalšími středověkými retáby vystavenými na výstavě stojí za zmínku oltářní skříň z Domasławi, obsahující tři plastiky výjimečně vysoké umělecké úrovně: Pannu Marii s Dítětem, sv. Jana Křtitele a sv. Kateřinu. Původně byly součástí oltáře vytvořeného v roce 1519 v dílně mistra označeného jako H.S., jehož totožnost bývá spojována s Hansem Schmydem ve Wrocławi. Toto umělecké dílo představuje již pozdní fázi slezského…