Slezské umění 16.–19. století (1. patro)

Galerie věnovaná slezskému umění 16.–19. století představuje rozsáhlý výběr artefaktů z tohoto období. Několik set příkladů slezské malby, sochařství a uměleckého řemesla lze obdivovat v chronologickém a tematickém uspořádání. Zvlášť pozoruhodné jsou soubory malovaných epitafů z 16. a 17. století – renesančních, manieristických a barokních, náboženská plastika a obrazy nejvýznamnějšího malíře slezského baroka Michaela Leopolda Willmanna. Expozice podél chodeb galerie zahrnuje také artefakty historického uměleckého řemesla (zbraně, zlatnictví, slezskou kameninu, fajáns, porcelán, sklo a gobelíny).

Renesanční malbu zastupuje působivý epitaf Nicolause Jenkwitze, původně umístěný v kostele sv. Alžběty ve Vratislavi. Vznikl kolem roku 1537 na počest vratislavského radního a jeho rodiny. Uprostřed je Bůh zobrazen jako velmi starý muž, který drží obrovský pozemský glóbus s vyznačenou zahradou Eden na přední straně. Pod ním neznámý malíř vymaloval postavy zesnulého: Nicolause Jenkwitze, jeho tři manželky a jejich děti. Všichni klečí a s důvěrou hledí vzhůru v očekávání vykoupení. Neznámý vratislavský umělec použil jako předlohu grafiku Lukase Cranacha staršího, vydanou pouhé tři roky před vratislavským epitafem v prvním úplném vydání Lutherovy Bible (1534).

Skutečným mistrovským dílem malby v duchu severního manierismu je Křest Krista, který Bartholomeus Spranger (1546–1611) z Antverp namaloval roku 1603. Měl být ústředním motivem epitafu Evy a Simona Hanniwaldtových v kostele Nejsvětější Trojice v Žórawině u Vratislavi. Malíř, výborný umělec, který tehdy působil na dvoře císaře Rudolfa II. Habsburského v Praze, zobrazil postavu Krista způsobem typickým pro manierismus. Tělo je stočeno do téměř nepřirozené pozice, figura serpentinata. Jemné barvy obrazu se pohybují v odstínech malachitově zelené a šedé, zatímco výrazná hra stínu a světla dodává tomuto mistrovskému dílu manieristický charakter.

Dalším cenným obrazem na výstavě je výborný mužský portrét, který Bartholomeus Strobel (1591–asi 1647) namaloval roku 1628 a jehož námětem je významný vratislavský patricij Johann Vogt. Zralý muž se mohutným knírem a charakteristickou špičatou bradkou zvědavě pohlíží na diváka z tmavého pozadí. Plátno ukazuje pouze jeho trup a erb, který malíř umístil do pravého horního rohu. Černý oděv muže kontrastuje s bílým krajkovým límcem, který obklopuje jeho tvář.

Realisticky namalovaná tvář modelu připomíná mnohým návštěvníkům současnou americkou filmovou hvězdu Roberta De Nira. Podobnost je skutečně nápadná, i když zcela náhodná.

Obrazy Michaela Leopolda Willmanna (1630–1706), nejvýznamnějšího barokního malíře, který působil ve Slezsku, lze vidět v několika těchto sálech. Umělec se narodil v Královci [Königsberg], v mládí podnikl studijní cesty do Nizozemska (v Amsterdamu dokonce navštívil ateliér samotného Rembrandta), do Gdaňska, Berlína a Prahy a později se usadil ve Slezsku. Zbytek života zde strávil malbou převážně náboženských obrazů, které si objednávali opati cisterciáckých klášterů v Lubiążi a Krzeszowě. Národní muzeum ve Vratislavi má ve sbírce několik desítek jeho děl, z nichž jen některá jsou trvale vystavena, mezi nimi Orfeus mezi zvířaty (kolem 1670), který spolu s Únosem Persefony (kolem 1665) představuje mytologické náměty. Střed první kompozice tvoří Orfeus s harfou – mytický básník, zpěvák a hudebník, který svým uměním okouzlil lidi i samotnou přírodu. Kolem něj se shromáždili zvířata: jelen, pes, opice, leopard, zajíci, krocan, pávi a sovy, aby symbolicky zastupovala všechny kontinenty…