Lukáš Macháček. Hanácká

Módní návrhář Lukáš Macháček (*1989 v Olomouci) je na tuzemské módní scéně známou osobností. Jeho přístup k módě je sofistikovaný a vychází z hlubokého prozkoumávání vybraného tématu, charakterizují ho vypracované siluety vycházející z klasické elegance, okořeněné svěží rebelií.

V nejnovějším časosběrném projektu, který vznikl ve spolupráci s Moravskou galerií a vrcholí právě výstavou v Jurkovičově vile, se návrhář vrací ke svým moravským kořenům, vrstvám tradic, kolektivní paměti, lidové moudrosti, magii. Představuje módu jako prostředek komunikace se světem, klíč k jeho prožitku, jako zkratku, která z chaosu světa vytahuje to podstatné. Výstava rozvíjí motiv jeho módní kolekce Hanácká, jež je vyústěním dlouhodobého, niterného návrhářova konceptu: „Kéž by každý, kdo přehlídku, kolekci či výstavu uvidí, procítil, uviděl nebo vnímal vše, co se skrytě odehrává v mojí duši a mysli. Je to v každé osnově, útku či stehu kolekce… Vtiskl jsem do Hanácké svoje srdce. Je v ní lehkost ze svobody být sám sebou, bez ohledu na to, co si myslí okolí. Snad vůbec poprvé se v ní vracím i k rodné Moravě, k rodinnému stříbru tradice, které mnozí přehlížejí,“ říká Lukáš Macháček.

V kolekci se promítá silueta kroje, ale i skryté symboly srdce, pramínků rudé krve, lásky i utrpení, osudu i vůle jej změnit. Vrstvení, s nímž Lukáš Macháček i v této kolekci pracuje, připomíná vrstvy času. Objevují se zde však i drobné motivy, jako jsou některé záměrně nezačištěné švy, jež jsou výrazem osvobození od rolí, které nám přisuzuje a očekává od nás okolí. Lukáš Macháček se jimi symbolicky vrací na samý začátek své návrhářské cesty, kdy neměl potřebný šicí stroj a nezapracované švy byly někdy nutností. Nyní se stávají gestem osvobození, ale také vědomým dekorativním prvkem. Kurátorsky a kreativně se na koncepci kolekce podílela Eva Sýkorová Čomborová, slovenská módní a umělecká publicistka a kurátorka: „Hanácká je synonymem autentické výpovědi, vyprávěním o smyslu obřadů a bytí, o svobodě, o pravdě, o lásce, o času života. Je to Lukáš sám. Kolekce představuje ryzí spojení módy, umění a všeho nad v jeden symbiotický celek.“

Výstava navazuje na dekadentní prostředí Jurkovičova domu, jeho esprit, na zdejší kouzelnou atmosféru příběhem, jehož středobod tvoří žena a její oděv. Ten není pouhou slupkou nebo ošacením, ale archivem kolektivní i individuální paměti, tradice, historie i nadějí a ambicí současnosti i odvahy k budoucnosti. Žena a její šat symbolizují souhrn těchto vrstev, jež zhmotňují v jednotlivých oděvních součástkách. Každá má svůj nejen funkční, ale i magický smysl, který rezonuje sám o sobě a v celku vyznívá jako harmonický mnohohlas. Proto i výstava odehrává „příběh“ ve více rovinách – časových, prostorových i formálních. Prolíná se zde minulost a tradice se současným espritem a představou o budoucnosti, která se pojí s magickým rituálem nazírání budoucnosti z karet.

Symbol hraje v koncepci výstavy důležitou roli, odkazuje totiž nejen k archetypu lidového oděvu, ale i k ornamentu a jeho intuitivnímu čtení. Ten se zde promítá i v podobě transformované rubové strany mariášových karet, které odkazují k lidovému mysticismu a základům dávné víry v dobro i obav z uchvatitelské síly zla. Zde jsou také symbolem odvahy se zlu vzepřít, naděje a vůle po životě a štěstí.

Zvláštní poděkování věnují autoři výstavy Noře Grundové, šéfredaktorce Harper’s Bazaar Czech Republic.