Rudolf Sikora: Za a proti

Významný slovenský umělec Rudolf Sikora slaví v dubnu 2026 životní jubileum. Rozsahem své tvorby je dávno „ZA“ osmdesátkou, energií a radikalitou však stojí „PROTI“ ní. Název retrospektivy ZA a PROTI tak rozehrává dialektickou hru: autor s příchodem magické hranice osmé dekády zároveň souhlasí i nesouhlasí. Je to pro něj příznačné – vede dialog, klade otázky, zpochybňuje odpovědi a konfrontuje se sám se sebou i s mocí a bezmocí světa, s politikou, ekologií či vědou.

Na scénu vstoupil koncem šedesátých let. Už cyklus Topografie (1969–1970) či akce Z města ven (1970) se hlásí k mezinárodnímu nástupu konceptuálního umění: subjektivní prožitek ustupuje ve prospěch přesné formulace a sdílení myšlenky. Sikoru silně ovlivnily kosmologické úvahy o čase a prostoru i studie Meze růstu (1972), varující před ekologickou krizí. Jako jeden z prvních středoevropských autorů akcentoval environmentální témata v planetární perspektivě odpovědnosti. Jeho rebelskou signaturou se stal Vykřičník (1974/1975) – symbol varování i autorovy umělecké a životní radikality.

Od poloviny sedmdesátých let zaplňují sémantické pole jeho děl – zejména ve fotografii a koláži – znaky narození *, života → a smrti †. Jejich existenciální dynamika se vztahuje k silám vesmíru i přírody. Témata jako černé díry či antropický princip procházejí subjektivní metaforizací a propojují vnější kosmos s vnitřním (např. Souhvězdí hlavy, 1984–1985). Současně sílí pochybnost a hledání vnitřního kompasu v nastupující postmoderní a postfaktické době. Výmluvná je série Nie! Nie! Áno? (1980): schopnost říci „ne“ brání rozostření identity.

Postmoderní obrat osmdesátých let přináší do Sikorovy tvorby zájem o malbu s přesahem k objektu, instalaci či digitálním tiskům. Od počátku 21. století se přidává reflexe historických neoavantgard, zejména ruského konstruktivismu a díla Kazimira Maleviče v jeho politickém a sociálním kontextu. Na výstavě jsou zastoupeny i deníkové kresby – spletitý repertoár křížů, přeškrtnutých svastik a komunistických hvězd, doplněný osobními záznamy i autorskými výroky. Intimní rovina se zde prolíná s politickými, společenskými a ekologickými tématy; osud planety zůstává trvale „na stole“.

Část těchto kreseb funguje jako databáze nápadů pro tvorbu monumentálních děl, část autor reprodukuje a šíří dál. Mnohé jeho práce záměrně připomínají politické plakáty a přejímají mimikry monumentální propagandy – ne náhodou tak byly šířené i během protestů (2024/2025) proti současné slovenské vládě. Pozemšťan-aktivista Sikora ovšem nehájí konkrétní ideologii; sleduje nadosobní altruistické myšlenky a rozvíjí odkaz neoavantgardy v její víře v propojení umění a života.

Výstava, která je součástí projektu Network Valoch 80, navazuje na dlouhotrvající přátelské vazby mezi slovenskou uměleckou scénou a brněnským umělcem, kurátorem a sběratelem Jiřím Valochem.