Impresionismus

Výstava s přibližně 70 exponáty – obrazy a sochami – se zaměřuje na významnou sbírku impresionistických děl v Hamburger Kunsthalle, aby ji představila v širším globálním kontextu. Na pozadí znovu oživených nacionalismů se nabízí otázka, zda je dnes stále smysluplné rozdělovat impresionismus do národních kategorií – a pokud ano, co to znamená pro naše myšlení a cítění.

Umělecký směr impresionismu je obvykle synonymem pro Francii: pro umělce jako Édouard Manet, Claude Monet nebo Auguste Renoir, pro líbezné, světlé a barevné díla, která často zobrazují scény venku, nebo pro sériové zpracování stohů sena, fasád kostelů a leknínových jezírek ve hře různých světelných nálad v různou denní dobu nebo roční období. Že spojení ›impresionismus a Francie‹ v této exkluzivitě neplatí, ukazuje již letmý pohled na jiné země, kde se impresionismus sice se zpožděním, ale zcela nezávisle rozvíjel. V Německu patří k impresionismu mimo jiné známá a již za života takto nazývaná „Trojhvězda“ Lovise Corintha, Maxe Liebermanna a Maxe Slevogta. Již tehdejší hlasy kunsthistoriků chápaly toto hnutí přinejmenším jako evropský fenomén.

Zatímco impresionismus ve své rodné zemi Francii ztratil na významu nejpozději s počátkem první světové války, v Německu, zejména v rámci akademií, dosahovaly impresionistické proudy až hluboko do 20. let 20. století. Současně se s Fritzem Wichertem (Kunsthalle Mannheim), Hugo von Tschudi (Nationalgalerie Berlin a Neue Pinakothek München), Gustavem Paulim (Kunsthalle Bremen a Hamburger Kunsthalle) a Alfredem Lichtwarkem (Hamburger Kunsthalle) vedoucí ředitelé muzeí zasazovali o tuto malbu, která tak našla cestu do veřejných sbírek.

Nová prezentace děl impresionismu osvětluje jak rozdíly mezi německými a francouzskými zástupci, tak jejich společné rysy. Přitom je třeba se ptát, jakými tématy se zabývali malíři na pravém a levém břehu Rýna, odkud pocházely jejich hlavní impulsy, jaké vzájemné interakce jsou vizuálně a historicky sledovatelné. Jako tematické skupiny v rámci výstavy slouží kapitoly „Portrét“, „Krajina“, „Inscenovaná figura“, „Město a volný čas“ a „Zátiší“.

„Německo-francouzská setkání“ jsou koncipována jako nedílná součást prohlídky sbírky v Hamburger Kunsthalle. Díky novému atraktivnímu designu je pět centrálních sálů v horním patře galerie Lichtwark-Galerie zároveň spojeno do jedné obsahové oblasti a zve tak k posezení a prohlížení.

K výstavě vychází bohatě ilustrovaná publikace. Zařazení nové prezentace do aplikace Hamburger Kunsthalle – i s krátkými videoklipy k jednotlivým dílům nebo dvojicím děl – přenáší téma do digitálního prostoru. Dvojjazyčnost aplikace a zveřejnění jejího obsahu na domovské stránce zajišťuje obecnou, nadregionální dostupnost a zapojuje všechny zájemce přímo do diskuse.