Umění mouláže

Mouláže jsou realisticky působící repliky zranění, kožních onemocnění nebo jiných lékařských nálezů – obvykle vyrobené z materiálů jako vosk, silikon nebo plast. Voskové odlitky obrazů nemocí se používaly především na konci 19. a na počátku 20. století v lékařské výuce, aby studentům ukázaly skutečné obrazy nemocí, aniž by k tomu byli potřeba pacienti.

V roce 1892 začal Carl Henning (1866 – 1943) na zakázku Lékařské fakulty Vídeňské univerzity vyrábět mouláže pro lékařskou výuku. Díky svým klamně realistickým zobrazením lékařských stavů byl Henning považován za jednoho z technicky nejlepších voskařů své doby. Významně přispěl k tomu, že mouláže byly považovány nejen za učební pomůcky, ale také za uměleckořemeslná mistrovská díla. Díky velkému úspěchu a rozsáhlému využití jeho mouláží byl na univerzitě založen vlastní institut pro jejich výrobu a reprodukci. Po náhlé smrti Carla Henninga převzal výrobu jeho syn Theodor (1897 – 1946).

Na základě speciální výstavy mouláží v roce 2024 mohou být nyní větší části sbírky trvale prezentovány v samostatném tematickém prostoru. Mouláže mají nejen medicínsko-historickou hodnotu, ale prezentují i skutečné nemoci – pokud je z různých důvodů nelze léčit.